OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

DEVELOPMENT, NEBO DEPRESE?

Konference e-government 20:10, aneb žijeme si jak na zámku, ať to trvá věčně se letos konala již po desáté. Deset let se v Mikulově scházíme, abychom diskutovali o úrovni elektronizace veřejné správy v ČR, hodnotili realizované projekty a hledali cestu dalšího vývoje. V rámci těchto diskuzí se shodujeme v tom, že náš e-government je dobrý, zajímavý, přínosný atp. Každoročně! Každoročně se totiž najde něco, co stojí za zmínku, co je možné nazvat určitým posunem, podnětem a úspěchem. A tak postupně, rok od roku, roste pocit, že je všechno, jak má být.
Pokud ale vykoukneme z ulity, trochu se porozhlédneme, a nedej bože hledáme určité srovnání, není důvod k radosti a uspokojení. Neznamená to, že bychom u nás nerealizovali zajímavé projekty, nebudovali e-government a neposouvali se. Jen ve srovnání s ostatními zeměmi možná ne stejným tempem.
Od roku 2001 vydává ve dvouletých periodách Organizace spojených národů žebříček srovnávající jednotlivé země (celkem 193) právě co do úrovně e-governmentu (e-government Development Index OSN - zkr. EGDI). Pokud bychom se podívali jen na ono desetileté období trvání naší konference, zjistíme z pohledu ČR brutální sešup. V roce 2009, kdy se konference konala poprvé, jsme se nacházeli na 25. příčce (hodnocení roku 2008). O deset let později, naplněných radostným budováním a množstvím diskuzí nejen na naší konferenci, je možné vidět ČR na 54. pozici, tedy o 29 příček níže!!! Prostý pohled na takový graf říká, že s naší elektronizací veřejné správy to nijak růžové není. Přesto i letos v Mikulově zněla slova chvály, optimismu a přesvědčení o kvalitě českého e-governmentu.
Kde je tedy pravda?

eGovernment Development Index
ÚSPĚŠNÝ ZAČÁTEK

Úplně první hodnocení EGDI se odehrálo v roce 2001. Tehdy jsme ještě možná od jeho výsledku, ve vztahu k naší elektronizaci, mnoho nečekali. A tak jsme byli mile překvapeni pěkným 30. místem. Mohlo se to stát například díky dobře připravenému a především on-line obchodnímu rejstříku. To byla ukázka, jak asi má vypadat správná on-line služba veřejné správy. Dech jsme neztráceli, protože v následujících deseti letech jsme postupně produkovali základní registry, Czech POINTy a datové schránky. Nejenže se jednalo o jednotlivě zajímavé projekty, smysl a kouzlo jim dávalo především jejich propojení. Vše vypadalo, že máme „našlápnuto” na to stát se jednou z těch zemí, které budou určovat trendy v elektronizaci.

NĚJAK TO „ZAMRZLO”


Ale pak, jakoby se kola naší elektronizace zastavila. Zatímco jsme pořád sledovali ty před sebou - Velkou Británii nebo Austrálii, skoro jsme si nevšimli, že kolem nás profičeli ti, co se zpočátku dívali závistivě na nás. Speciálně skok Estonska byl neuvěřitelný. Dnes je právě ono zemí, která pro nás může být vzorem, především přístupem a nasazením státu. Naše realizační cesta musí být trochu jiná, neboť i naše situace byla jiná. Pro Estonsko platí, že jako země odtržená od Sovětského svazu, bez funkční vlastní infrastruktury veřejné správy měla vlastně ideální možnost udělat vše elektronicky, protože to bylo nejrychlejší a nejlevnější. Ale i my jsme si na počátku libovali, že vlastně ten určitý skluz v 90. letech, který tady oproti západním zemím byl, je výhodou. Že můžeme stavět na zelené louce. A snažili jsme se, když v roce 2007 byly slavnostně spuštěny Czech POINTy, v roce 2009 datové schránky a od roku 2010 (vznik SZR) jsme budovali základní registry - dokončeno a spuštěno v roce 2012. A pak, alespoň při pohledu zvenčí, jako kdybychom ztratili dech. Ne, že by se nedělo vůbec nic - byly rozšiřovány a vylepšovány uvedené služby (registr smluv, nabídka Czech POINTů i datových schránek atp.), začínalo se mluvit o nových tématech (Government Cloud, otevřená data, on-line služby, elektronická identifikace) - ale nebyly spuštěny žádné projekty, které by byly „převratné” a posouvaly nás na přední příčky hodnocení, a tak jsme se postupně propadali až na ono 54. místo.

ODRÁŽÍME SE ODE DNA?


Bylo by možné toto období nazvat obdobím příprav. Alespoň tak vyznívá nálada některých prezentací z konference v Mikulově. Postupně jsme připravili vše potřebné a nyní tedy startujeme další etapu našeho e-governmentu. Tématy letošní konference proto byl Portál občana, elektronická identifikace či strategie Digitální Česko. Není podstatné, jestli se jedná o projekty realizované z vlastní vůle, nebo donucení například EU. Podstatné je, jaký budou mít dopad na úroveň našeho e-governmentu a jak nás případně mohou v příštím hodnoceni EGDI - 2020 posunout.

Elektronická identifikace - je naprosto stěžejní záležitost, pokud míníme slovem e-government vyřizování záležitostí mezi občanem a státem elektronicky. Stát musí vědět, že ten, kdo sedí někde u druhého počítače, je skutečně tím, za koho se vydává, jedině tak jej může obsloužit. Podstatné je, že tato identifikace se neomezuje pouze na naše hranice, ale platí pro celou Evropskou unii.

Portál občana - je vstupní branou do elektronické veřejné správy. Je to místo, kde se mi v podobě dlaždic budou nabízet jednotlivé služby veřejné správy a já se tudy snadno dostanu přímo k té, kterou potřebuji. Soudě podle počtů, v jakých Češi využívají mobilní služby bank či mobilních operátorů, jak jsou schopni nakupovat v internetových obchodech, orientovat se na App, Google a dalších storech, by to nemělo být něco, co by je zaskočilo, ba naopak.

Digitální Česko - je strategie, která toto vše propojuje a provazuje i se záměry EU, dává do souvislosti s vizí „lepších digitálních zítřků”. Realizace jednotlivých bodů, respektive naplňování cílů jednotlivých pilířů Digitálního Česka by mělo zajistit realizaci potřebných a efektivních projektů, které nás budou posouvat.

Vypadá to tedy, že máme nastartováno.

ZAUJETÍ A PROPAGACE


Pro realizaci projektů, plánů a strategií je potřeba „nasazení” a schopnosti strhnout ty ostatní. Ideální je, pokud takto vyjadřuje podporu elektronizaci například premiér. Pokud porovnáme zaujetí a veřejnou podporu projektů e-governmentu, jakou dával najevo například britský premiér, ať již Tony Blair, nebo David Cameron či estonský premiér Juri Ratas a vzpomene na „zaujetí”, s jakým se tomuto tématu věnovali někteří z našich dřívějších premiérů, je možná 54. pozice ještě dost dobrá.
Současný premiér Andrej Babiš vyjádřil ve videovstupu konference v Mikulově podporu elektronizaci a speciálně pak vyzdvihl projekt Digitálního Česka. Vyjádřil rovněž podporu digitálnímu zmocněnci Vladimírovi Dzurillovi a jeho postupu. Vznik funkce zmocněnce vlády pro IT a digitalizaci je bezpochyby dobrým signálem, stejně jako jmenování právě Vladimíra Dzurilly do této pozice. Je tu však drobný problém, podobně jako na vojně, v kombinaci funkční x hodnostní postavení. Vladimír Dzurilla by měl „dirigovat” resorty, ale je zmocněncem vlády. Tedy vláda - ministři jej zmocnili. Navíc se jedná zároveň o generálního ředitele státního podniku, jehož zřizovatelem je MV ČR. A tak, když dojde na lámání chleba, je otázkou, kdo koho poslouchá.

Propagace by měla být nedílnou součástí tak závažných záležitostí, jakou je realizace a uvádění projektů elektronizace veřejné správy do provozu. Poslední propagační kroky, podle mého mínění, byly ze strany státu, ministerstva nebo vlády učiněny v souvislosti s Czech POINTy a datovými schránkami. Logo Czech POINT jsme tehdy viděli téměř všude a troufám si tvrdit, že si je stále uvědomujeme. Současné logo Portálu občana vypadá možná státotvorně, ale je až příliš nenápadné. A jeho propagace je opatrná, možná stejně nenápadná. Bylo by dobré, aby informace o Portálu občana, Digitálním Česku i elektronické identifikaci padaly na občany, ale i úředníky doslova ze všech stran. Jedině propagační kampaní, chcete-li mediální masáží, naučíme jak občany, tak úředníky, že tu jsou možnosti elektronické komunikace, že skutečně stát už dnes řadu dat má k dispozici a může je sdílet, že toto sdílení bude nabývat na rozsahu a občan skutečně bude mít možnost a právo vyřizovat své záležitosti se státem osobně či elektronicky, podle vlastní vůle.

Aby uvedené skutečně fungovalo, je potřeba upravit zákony, které mnohdy a mnohde s elektronickou variantou stále nepočítají. Nejvíce je však nutné přesvědčit úřady a úředníky. Především musí začít naplňovat Portál občana svými službami. Žebříček EGDI nás posadil na tu nelichotivou 54. příčku hlavně proto, že nemáme dostatečnou nabídku on-line služeb veřejné správy pro občany. Jenže to není tak úplně pravda. Na jednom z předchozích ročníků konference, konkrétně v roce 2016, upozorňoval prezident ICT Unie Zdeněk Zajíček, že jen centrální úřady tehdy poskytovaly 735 on-line služeb, kraje 150 on-line služeb a obce několik tisíc. Problém tedy zdaleka není v jejich neexistenci, jako spíše v tom, že o nich nevíme. Nejsou propagovány a nedokážeme je dohledat. I tomu by měly uvedené projekty napomoci, a i o tom jsme se v Mikulově bavili.

Na  stránkách MAGAZÍNU EGOVERNMENT Č.3  naleznete extrakty toho nejzajímavějšího, co v Mikulově zaznělo. Všechny prezentace, stejně jako fotogalerie z konference jsou k dispozici na stránkách konference.

Michal Jirkovský, šéfredaktor

Přidat komentář

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.